Kdo je Brdská Jaga

Už od dětství je můj život spjatý s přírodou, a i když jsem na dlouhá léta od listí a kamení odešla ke knihám, nikdy mě Gaia nepřestala volat. Později jsem se oddala samostudiu bylinkářství a přírodní magie, což jsem však dokázala rozvinout až ve chvíli, kdy jsem se víceméně izolovala od většiny lidí. To zní možná trochu smutně, ale jezince je asi souzeno být šťastná ve své temné, mechové jeskyni, pomáhat spřízněným duším ...a těm druhým sát krev a vylupovat oči.

Ke dřevu jsem se dostala díky svému muži, který mi jednou po prořezávání našeho hlohu dal do ruky větvičku a já si s ní začala hrát. Po oloupání kůry jsem se bezhlavě zamilovala do krásného světlounkého dřeva... Tak začala má hůlková vášeň, kterou odstartovala dobrodružná cesta plná objevování, očuchávání, obrušování a ohlazování. Stromy mne vždycky uklidňovaly, ale tehdy ke mně začaly promlouvat, a já si uvědomila, že toto je má magická cesta. Přestože ráda pracuji i s bylinami, houbami, kameny, kartami, kostmi... všechny mé odbočky se vždycky vrátí ke stromům a dřevu, a tak je to správně. 

Značnou část mé tvorby provází starší futhark, severským runám se věnuji s přestávkami asi deset let. Kombinují mou literárně-historicky-lingvistickou vášeň s potřebou něčeho víc, něčeho nad rámec světa, náhledu za roh reality. Mám je i vytetované a nelituji toho, naopak, už v mnoha situacích mi dodaly odvahu či povzbuzení, a můj milovaný Hagalaz mi v temných časech připomíná, že občas se musí přehnat bouře, aby čerstvá tráva opět mohla vyrůst. Protože na to se velmi lehce zapomíná. 

A kdo byla Brdská Jaga předtím, než utekla do lesů? 

Vystudovala jsem Středoevropská studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Mou specializací byla maďarská filologie, ale jelikož miluji cizí jazyky a kultury, tak jsem nezůstala pouze u Maďarska... Během svých studií v Praze, Lipsku a Budapešti jsem poznala krásy středoevropského regionu, naučila se německy, maďarsky a polsky. Do mého srdce hluboko zakořenila Lužice, jež mne svými velikonočními jízdami a slovanskou vřelostí naprosto uchvátila. Tam jsem se naučila jak horní, tak dolní lužickou srbštinu - nedokážu říct, který z těch jazyků zbožňuju víc. Lužickosrbský prostor mne také navedl na mé hlavní akademické zaměření: problematiku národnostních a autochtonních (původních) menšin. Zní to hrozně krkolomně, ale skrze tento směr jsem se dostala k Sámům, jejich kultuře a kouzlu...

Svou akademickou minulost bych nikdy nevyměnila. Ač jsem se nakonec rozhodla po dokončení studií z univerzity odejít a začít úplně nový život, tak bez ní bych nebyla tam, kde jsem. Přednášky z etnografie a kulturní antropologie mi ukázaly cestu k lidovým tradicím, zvykům a proměnlivosti náboženství - a také čarodějnictví. Mé cesty po Lužici vedly mimo jiné ke starým slovansko-germánským rituálům. Studium maďarské, potažmo ugrofinské kultury mne přivedlo k šamanismu. Akademický pohled na svět mne naučil nesoudit, pozorovat, zkoumat, porovnávat, objevovat, naslouchat... Naučil mne hledat u kořenů, ale neodvracet se od modernity. Naučil mne vidět paralely. A příroda mne pak naučila hledět nejen do knížek, ale i do nebe a do vlastního nitra. 

A kombinace všech těchto přístupů utváří mé magické studium, mou magickou praxi a i mou magickou tvorbu.