Kdo je Brdská Jaga

Už od dětství je můj život spjatý s přírodou, a i když jsem na dlouhá léta od listí a kamení odešla ke knihám, nikdy mě Gaia nepřestala volat. Později jsem se oddala samostudiu bylinkářství a přírodní magie, což jsem však dokázala rozvinout až ve chvíli, kdy jsem se víceméně izolovala od většiny lidí. To zní možná trochu smutně, ale jezince je asi souzeno být šťastná ve své temné, mechové jeskyni, pomáhat spřízněným duším ...a těm druhým sát krev a vylupovat oči.

Ke dřevu jsem se dostala díky svému muži, který mi jednou po prořezávání našeho hlohu dal do ruky větvičku a já si s ní začala hrát. Po oloupání kůry jsem se bezhlavě zamilovala do krásného světlounkého dřeva... Tak začala má hůlková vášeň, kterou odstartovala dobrodružná cesta plná objevování, očuchávání, obrušování a ohlazování. Stromy mne vždycky uklidňovaly, ale tehdy ke mně začaly promlouvat, a já si uvědomila, že toto je má magická cesta. Přestože ráda pracuji i s bylinami, houbami, kameny, kartami, kostmi... všechny mé odbočky se vždycky vrátí ke stromům a dřevu, a tak je to správně. 

Značnou část mé tvorby provází starší futhark, severským runám se věnuji s přestávkami asi deset let. Kombinují mou literárně-historicky-lingvistickou vášeň s potřebou něčeho víc, něčeho nad rámec světa, náhledu za roh reality. Mám je i vytetované a nelituji toho, naopak, už v mnoha situacích mi dodaly odvahu či povzbuzení, a můj milovaný Hagalaz mi v temných časech připomíná, že občas se musí přehnat bouře, aby čerstvá tráva opět mohla vyrůst. Protože na to se velmi lehce zapomíná.